Lanovkou na Špičák a poté přes evropské rozvodí k Černému jezeru a stejnou cestou zpět
25.10.2014
Po vydatné snídani sjedeme autem z hotelu Horizont na parkoviště Kaskády. Zamíříme za svitu slunce k lanovce kolem špičáckého tunelu. Vyjedeme na vrchol Špičáku (1202 m n.m.) již do mlhy. Zjistíme, že je zpřístupněna rozhledna, výhled je však omezený mlhou. Prostudujeme směrovky, cesta je otevřená, tak klesáme po asfaltce k hlavnímu evropskému rozvodí Labe a Dunaje. Dostane se mi upozornění, že zpátky půjdeme do kopce.
Dojdeme k rozvodí (1 150 m n.m.). Směrovník ukazuje už jen přes kilometr k Černému jezeru. Když už jsem na Šumavě, tak ho přeci musíme vidět, rozhodnu. Od manžela a syna se mi zase dostane upozornění, že potom se na ten strašný kopec budeme muset vyškrábat, když máme lístky na lanovku. Lesem se sesouváme prudce dolů k tomu úkazu, který jsme zatím viděli jen na fotkách. Konečně jsme slezli k jezeru ( 1 008 m n.m.). Teď už jen zbývá foto a nahoru do kopce oproti lidem jdoucím dolů.
Dorazíme k lanovce v ještě větší zimě a mlze, u jezera svítilo sluníčko. Svezeme se dolů lanovkou a už bez sluníčka míříme k autu a na hotel, kde na nás snad zůstal oběd.