Na začátek pobytu si vybíráme nepříliš náročnou túru Tichou dolinou. Nakonec z toho 8,5 km tam a 8,5 km zpátky. Vycházíme po žluté z Podbánského k rozcestí s turistickým přístřeškem, kde se cesta rozdvojuje. My pokračujeme do Tiché, druhá vede do Kôprové doliny. Túra vzhledem k terénu je vhodná i pro cyklisty, kteří nás míjejí. Celkem se loudáme, protože vzhledem ke slovenským vzdálenostem udávaných v časech a ne kilometrech, nečekáme tak dlouhý úsek. Později při pobytu už časy trojnásobíme. U posledního přístřešku, myslíme si, že je poslední, sníme obědový balíček z hotelu-chléb. Pokračujeme dále a vyhlížíme Tábor. Jdu s Vojtou napřed, snad už to tady někde bude. Po nějakém kilometru další přístřešek. No snad to byl ten poslední, nechceme cestu vzdát. Statečně zdoláváme další kilometry. Ptám se, jak je to daleko: prý za zákrutou asi pět minut. Těch zatáček je asi tak pět. A konečně je tu Tábor. Vyfotíme se u pamětní desky partyzánům a vzhůru zpět. Teď do toho šlápnem, straší nás i mraky, a cesta zpět uběhne mnohem rychleji.
Jo, medvědy jsme nepotkali.