Kostel byl postaven r.1640 a je typickým příkladem lidového stavitelství ve Slezsku. Jedná se o jednoduchou dřevěnou jednolodí stavbu, presbytář je trojboký, okna pětiboká s okenicemi. Střecha je ze šindele, taktéž malá věžička. Na hlavním oltáři je obraz sv.Antonína. Varhany jsou z r.1801. Dnešní podoba kostela je z r.1907.
Od počátku existence se jedná o poutní kostel. Proto při vaší návštěvě chaty Prašivá, bude uzamčen. Otevírá se jen při poutích a bohoslužbách např. k sv.Antonínovi, na Silvestra.
Zajímavost: V letech 1939-1945 se kostel už nacházel za hranicemi tzv. Protektorátu a českým poutníkům tak byl přístup znemožněn. (Krátce v roce 1938-39 byl kostel na Prašivé v polském záboru).
Reportáž ČT Ostrava z otevření
Chata Prašivá je z r.1921 a je nejstarší českou horskou chatou v Beskydech. Z té doby je i malá věžičkovitá rozhledna - nádstavba. Bohužel v tomto století již až dodneška nebyla turistům přístupna.V sobotu jsme se vypravili autem směrem Komorní Lhotka (sauna). Odtud po žluté vyrážíme do kopce směrem k chatě Prašivá. Dnes se na chatě po úsilí nových chatařů, dobrovolníků, sponzorů a za účasti ČT Ostrava slavnostně otevřela znovuzpřístupněna rozhledna na nejstarší české horské chatě v Beskydech.
Za dobrovolné vstupné jsme obdrželi samolepku s pořadovým číslem a po slavnostním proslovu a přestřižení pásky jsme o půl druhé ,,prvními" kroky vystoupali na rozhlednu na komentovanou prohlídku s průvodcem-chatařem a za účasti kameramana zmíněné tv. Na rozhlednu se prochází ubytovacím zařízením chaty. I když byla snížena viditelnost, měli jsme na dohled například Žermanice a Havířov.
Letošní zima nepřeje lyžařům, ale toho využívají pěší turisté. Na druhý svátek vánoční jedeme do Komorní Lhotky, kde zaparkujeme na parkovišti u sauny. Odtud po žluté vyrážíme na 3,5 km pohodovou cestu k chatě na Prašivé. První část cesty vede po asfaltce, poté se již vchází do lesa. I když slunce moc nepřeje, turistů, kterým se ani o svátcích nechce válet doma a cpát se, je spousta. Ostatně nově zrekonstruovaná chata na Prašivé nabízí bohaté občerstvení i se stromečkem (ne k jídlu) a uděláme něco pro zdraví. Večer u pohádky můžeme mlsání dohnat.
Na cestě zpátky k domovu mě zaujal zámek k prodeji v Hnojníku a také je možnost procházky po dně Těrlické přehrady. Dobrý pocit, že jsme o vánocích vystrčili nos z města a obýváku.