Počasí se ustálilo, tak ke konci dovolené nastal čas vyrazit na Mangart. Vysněný, naplánovaný a nastudovaný už od vánoc.
Nejprve nás čeká dlouhá cesta autem (77km), dále přes hraniční přechod v Itálii ( predelský průsmyk ) v nadmořské výšce 1 158m, abychom se zpět stočili do Slovinska. Na závěr cesty (pořád v autě) nás čeká výjezd úzkou silnicí s několika tunely zpoplatněnou 5 €. Převýšení 961m na 12km. Zaparkujeme na parkovišti pod Koča na Mangartském sedle 1906 m n.m. Silnice vede dále do mangartského sedla 2055m n.m., ale je tam zákaz vjezdu kvůli utrženým balvanům. Zjistíme však, že mnoho turistů vyjelo až na konec silnice nad chatu i přes zákaz. A ušetří nějaké výškové metry.
Teď můžeme dojít po silnici nebo kus po silnici a poté kolem chaty již terénní cestou k nahoře odstaveným autům. Poté se pokračuje sz úpatím hory. Přijdeme hraničnímu kameni a podíváme se na lidi, kteří jdou po ferratech z Itálie. Jdeme kus k rozcestí na balvanu. Doprava jsou ferraty - slovinská pot a vlevo italská cesta - vedena po úbočí hory, ze začátku jištěna lany.
Po kuse cesty zapichuji hůlky, ty jsem si měla vzít na Mojstrovku, určitě je nikdo neveme. Začíná dlouhý úsek po skále, kde šplhám jako opice po laně. Po tomto namáhavém úseku je nám sděleno, že jsme tak v půlce cesty. To snad ne. Ale za to pohodové cesty severní stěnou Mangartu na východní hřeben. Po nenáročné cestě akorát závěrečné stoupání na vrchol, který zdobí kříž a nechybí vrcholová kniha. Nato jak bylo u auta slunečno, tady mlha a chladno. Už je nám divné, jak to, že na internetu jsou fotky lidí u cíle v kraťasech a za sluníčka. I tak se nám podaří udělat nějaké záběry.