První písemné zmínky o Lysé hoře jsou již v listinách z r. 1261 - Lissa huera.
Lysá hora, majetek Habsburků, byla zdůrazňována jako symbol germánství. Po výstavbě útulny Albrecht se hodně Čechů začalo Lysé hoře vyhýbat, avšak nesmířili se s tím, aby se Lysá hora stala trvale německou državou. Znovu byly obnoveny vycházky na vrchol, zpívaly se zde lidové a národní písně, oživovaly se české lidové a národní tradice, vzpomínal se zbojník Ondráš ... zdroj: www.lysahora.cz
Ny Lysou jsme zatím chodili jen z Visalají, proto v poslední letní den jedeme do Ostravice, poznat tamní výplaz. Zaparkujeme u Lanového centra Opičárna, syn už šlape pěšky z obce.
Vycházíme po asfaltce podél potoka Sepetného. Než vejdeme na louku procházíme kolem studánky s lavičkami a hrníčkem k osvěžení. Přicházíme k rozcestí Butořanka, odtud je to po červené na vrchol 4,5km. Stále stoupáme. Od posezení na Lukšinci je to stále 3km. Sluníčko na nás celý den nezasvítí, vypadá to spíš na podzim. Na Lysé je také jen 8 stupňů. Venku se sedět nedá, proto jen zkontrolujeme výstavbu nové chaty a jdeme se zahřát do sklepa k praskajícímu krbu v Kameňáku.
Cesta zpět uběhne příjemně, hlavně při pohledu na škrábající se zpocené lidičky opačným směrem.
Lysá hora je prý naplněna vodou až po okraj a voda se rozlije a všechno zatopí, až lidé dovrší svoje hříchy a přijde soudný den. Od věků ukrývá Lysá hora ve svém nitru Černé jezero a po staletí shlíží smrky na jejím vrcholu dolů mezi daremné a prostopášné lidi, kteří se snaží zbohatnout na darech přírody.
Také v Lysé hoře je ukryto vojsko bájných slezských rytířů. Dokud nad horou ještě krouží havrani, nenastal ten pravý čas. Až se rozletí do dolin, tu z Lysé hory vyjedou rytíři na koních a budou bojovat s nepřítelem. Jedenkrát ročně na sv. Jana udeří tambor do bubnu a vojsko pak spí dále.
Z knihy Pověsti a legendy Moravy a Slezska - Jiřina a Jaromír Poláškovi