Kriváň
2495 m n.m.
Kriváň je jedním z nejvyšších vrcholů Slovenska, měří 2 494 m a nachází se ve Vysokých Tatrách. Byl neoficiálním symbolem Štúrovců (ti na něj konali výstupy), a stal se také i symbolem národním. Od prvního měření tatranských vrcholů v r.1763 byl po dlouhá desetiletí považován za nejvyšší vrchol celého pohoří.
Na památku výstupu sasského krále Fridricha Augusta II. (1840) uherští monarchisté vztyčili na štítě obelisk, který zakrátko zničili slovenští vlastenci, účastníci tzv. národních vycházek. První z nich se uskutečnila 16.8.1841 za účasti Ludovíta Štúra a Michala M. Hodžu. Největší pouť zorganizoval Štefan M. Daxner v memorandovém roce 1861. Od roku 1955 jsou tradiční výstupy na Kriváň věnované památce SNP a jeho hrdinů v kriváňské oblasti.
Dobytí Kriváně
V pátek ráno po snídani vyrážíme zdolat horu Kriváň, jejíž majestátnost obdivujeme od příjezdu. Vypadá skutečně jako nedobytná velehora. Je chladno. Zaparkujeme a jdeme kus po silnici zpět. V 8.15 vyrážíme z Troch Studniček (1140 m n.m.) po zelené. Hned od začátku prudce stoupáme, celkové převýšení je totiž 1400m. Už na nás svítí sluníčko a doufám, že nám bude stačit pití-každý máme 1,5l láhev (já mám zelený čaj pfanner). Termosky zůstaly na hotelu, tady určitě nezmrzneme a ještě se opálíme. Posilníme se dopingem Studentskou. Míjejí nás davy lidí nato, že se jedná o náročnou túru. Uvidíme, s kým se potkáme nahoře. Kus cesty jdeme lesem, poté při ostrém slunci už jen v kleči po kamení. Dorazíme do Kriváňského žlabu, kde zprava přicházejí turisté od Štrbského plesa. Pokračujeme po modré do Daxnerova sedla. Zde je to už opravdu náročné přes obrovské balvany. Před Malým Kriváňem s Vojtou odpočíváme, Ondra už je na malém Kriváni. U výhledu na kriváňské pleso, se seznámím se dvěma Slováky. Doplazíme se na Malý Kriváň. Škoda, že už tady není vrchol. Mí známí na nás volají: ,,Orlová eště není hore?" Pokračujeme v mracích dále. Čeká nás nejhorší úsek cesty asi 100m lezení po skále, který není jištěný. Ondra už leze nahoru. Tady to mnozí vzdávají a odpadávají. Už vidím své známé, sedí a rozhodují se, co dál. Lezeme s Vojtou jak pavouci po skále. Hodí se pracovní rukavice, příště si je vezmu. Sem tam se uvolní nějaký šutr.
V 13 hodin je Kriváň dobyt! Je tu opravdu na tom malém kousku skály velký provoz, proto se zde nemůžete dlouho zdržovat. Odpočíváme, vytáhneme svačinu - doteď jsme moc nejedli. Kocháme se výhledem. Ještě udělat záběry, vyfotit se u kříže - až na nás dojde řada, abychom měli důkaz, že jsme zde skutečně byli. Už na mě mávají známí, abych viděla, že nakonec také dorazili. Nejmenší člen výpravy je jezevčík, ten má aspoň čtyři nohy. Potom vidím, jak se někdo škrábe s miminkem v sedačce. To už je opravdu hazard. Na vrcholu jsme asi hodinu. To to uteklo. Psychicky se připravujeme na cestu dolů, abychom ji ve zdraví přežili. Sesouváme se po zadku dolů a vyhýbáme se těm, kteří lezou nahoru. V rozcestí si oddychneme, nejhorší úsek máme za sebou. Teď už jen nekonečná cesta po kamení a opět po slunci. V lese odbočíme a podíváme se k partyzánskému bunkru. Dole jsme o půl sedmé.
Výstup na Kriváň je náročný, vyžaduje fyzickou výdrž a pro děti, jen ty které skutečně chodí (moc jsme jich cestou neviděli). Tudíž to není klasický rodinný výšlap. Je vhodný pouze za suchého počasí. A ten pocit, když to zvládnete!
cesta
Kriváň je dobyt!
zpět ze skal
Legenda
Její vrcholek je charakteristicky zahnutý. K tomu se traduje následující legenda: Po stvoření světa si Bůh zavolal nejšikovnějšího anděla a poslal ho na svět, aby tam ještě rozházel plný pytel přírodních krás. Anděl plnil boží příkaz po celém světě, až nakonec přiletěl do Vysokých Tater. Špatně však odhadl výšku štítů a při letu nad jedním z nich (Kriváňem) zachytil křídlem o vrchol. Pytel naplněný krásami se roztrhl a vysypaly se z něj nádherné bystřiny, jezera, louky a lesy. Do horské přírody se z pytle rozeběhli také jeleni, kamzíci, svišti, medvědi a mnoho dalších živočichů. A vrcholek kopce zůstal půvabně zakřivený…
Ceny
- parkovné Tri Studničky: 4.7€
- na Kriváňi samozřejmě občerstvení není